On

Mám pocit, že až tě poprvé políbím, tak puknu štěstím

Mám pocit, že to bude první polibek, který mi da ty nezapomenutelne feelings

Všichni máme emoce

Jsem ta, která vidí v lidech něco víc. Zajímá mě jejich duše. Poznám, že nosí masky a chci jit hloub do jejich nitra. Odkryt to tajemství. Je fajn zjistit, že nikdo nejsme dokonalý a každy máme v sobě ukrytou tu druhou stránku.

Najednou stránku, ale možná, v některých lidech se snažím zbytečně. Hledat skryté významy, který tam nejsou. A myslím si, že všichni jsme hodné, citlivé duše, protože cítit pocity, mít emoce. To je lidské. Jen někteří z nás je umějí lépe skrývat. A o tom to je.

Ten moment, kdyz si stal naproti me. Koukal ses mi do očích a ja do těch tvých. Byl jsi tak blízko. První myšlenka, která mi prolítla hlavou byla, že tě chci políbit. Hrozně moc. Pevně tě obejmout a cítit, že je všechno v pořádku.

Tenhle moment trval chvíli, ale zanechal ve mně něco,, zanechal ve mně naději, že je to oboustranný.

Zranitelnost

Byli jsme už tolikrát zraněni. Tolikrát zklamání, že kolem sebe stavíme zdi. Ocelové zdi. Aby nikdo další nemohl ranit naše kamenné srdce. Uvnitř jsme citliví. Uvnitř nas to trápí. Ale nemůžeme to dat najevo. Nemůžeme dát najevo zranitelnost. Zranitelnost. Je tak špatná? Vždyť je to základní projev lidskosti. Stejně jako láska, tak proč už se to dneska tolik nehodí? Proč chceme být chladnými? Stavame se roboty. Nezajímají nás pocity druhých, protože ostatní se nestarali o ty naše. Pořad si něco vracíme, naschvály na denním pořádku. Ubližujeme těm, které milujeme. Jen proto, aby oni nemohli nás ranit jako první, zraníme je my , hned na začátku.

Chladná, ale pro tebe bych roztála

Mám pochybnosti. Čekám na ten moment, kdy si řeknu, že dokážu zase nekoho milovat. Kdy si uvědomím, že někoho miluju. Protože se snažím, ale ten pocit už nepřichází, jakoby odešel společně s tebou. Ta možnost, ta naděje, ukradl si mi lásku. Já ji teď marně hledám. Chci milovat. Chci byt milovaná. Vím, že okolo mne je někdo, kdo by mě dokázal milovat, jenže já to nedokážu. Tak moc bych chtěla. Ze zacatku je to krásný a ja si rikam, že by z toho mohlo byt neco vic. Pak se něco víc stane a ja si uvědomím, že to není ono. Vracím se, vracím se myšlenkami k tobě. A proč jsem tě videla zrovna ted? Kdyz jsem si začínala myslet, ze dokážu mit rada i nekoho jiného, než tebe, tak se zjevíš. A tvaris se tak chladně, bez zájmu a přitom cítím, že ti to není uplne ukradené. Do hajzlu proč

Ono to asi fakt příjde v ten moment, kdy to nejmíň čekáte

Rozum mi říká, ať sundám ty růžové brýle. Nechce mě, nemá zájem, kdyby měl, tak se snaží, tak se mnou chce trávit čas, tak mě někam pozve. Moje hlava vidí jak ta realita je.

Jenže srdce. Srdce cítí to, co cítí. Pomocí srdce má hlava vytváří milion teorii, proč se chová, tak jak se chová. Omlouvám ho a přeju si, že to ještě nějak dopadne.

Ale vím, jak to končí. Já se budu zamilovávat do každého tvého gesta, do každého tvého slova a zase si ublížím. Zase to budu já, která do toho byla schopna dát vše. A zase to bude k ničemu.

Nevím, co se stalo. Kde se ve mně udala ta změna, ALE. Byla jsem do tebe zakoukaná. Takový to typický, o můj bože, já ho miluju. Už z prvního dojmu. Jenže jak tě poznávám, mění se to. Mění se to na něco úplně jinyho.

Začínám tě mít ráda, ale tak nějak jinak.

Začíná mi na tobě záležet. Mám o tebe starost. Chci, abys byl šťastný. Vážím si tě. Vážím si tvé přítomnosti. Je mi s tebou tak dobře, až z toho mám strach. Chci ti pomáhat, SE VŠÍM! Chci, aby ses měl dobře.

Ukolebavka

Je půlnoc a já bych měla spát. Budík mi bude zvonit za pět hodin. Obětuji svůj spánek pro tebe. Pro to, abych tě teď mohla povzbudit, když si nejsi jistý, když se bojíš ohledně školy.

Chtěla bych tě obejmout a říct ti, že to všechno můžeš zvládnout. Že v tebe věřím. Být tu pro tebe.

Chtěla bych teď ležet vedle tebe a být ti oporou.

Dát ti pusu na čelo a jit s čistým srdcem spát

Teď a tady

Doufám, že v mém životě budeš co nejdéle. Nechci byt naivní a vím, že jednou nas život zavede každého jinam. Ale prosím. Dokud jsi tady. Zlepšuj mi svou přítomnosti dny, večery, noci. Protože ty to nevíš a asi ani nevnímáš. Vyzařuješ něco, co teď potřebuji. Zname se půl roku a já na tobě ještě nenašla žádnouchybu. Zname se půl roku a je to jako věčnost.

Nechci to pokazit

Nechápu. Pár měsíců zpět jsem nevěděla ani kdo jsi. A teď? Znamenáš pro mě tolik.

Máš vliv na mou náladu, máš vliv na to, jaký budu mít den.

Třesou se mi kolena, když tě vidím. Ale zároveň se s tebou cítím tak přirozeně.

Nejde to popsat. Cítíš to taky?

Když se podíveš do mých očí, co vidíš? Když se usměju, co to s tebou dělá?

Když jsi blízko mě a já cítím tvou vůni, jediná věc, kterou chci udělat je tě políbit a pořádně obejmout.