Ten moment, kdyz si stal naproti me. Koukal ses mi do očích a ja do těch tvých. Byl jsi tak blízko. První myšlenka, která mi prolítla hlavou byla, že tě chci políbit. Hrozně moc. Pevně tě obejmout a cítit, že je všechno v pořádku.

Tenhle moment trval chvíli, ale zanechal ve mně něco,, zanechal ve mně naději, že je to oboustranný.

Zranitelnost

Byli jsme už tolikrát zraněni. Tolikrát zklamání, že kolem sebe stavíme zdi. Ocelové zdi. Aby nikdo další nemohl ranit naše kamenné srdce. Uvnitř jsme citliví. Uvnitř nas to trápí. Ale nemůžeme to dat najevo. Nemůžeme dát najevo zranitelnost. Zranitelnost. Je tak špatná? Vždyť je to základní projev lidskosti. Stejně jako láska, tak proč už se to dneska tolik nehodí? Proč chceme být chladnými? Stavame se roboty. Nezajímají nás pocity druhých, protože ostatní se nestarali o ty naše. Pořad si něco vracíme, naschvály na denním pořádku. Ubližujeme těm, které milujeme. Jen proto, aby oni nemohli nás ranit jako první, zraníme je my , hned na začátku.

Chladná, ale pro tebe bych roztála

Mám pochybnosti. Čekám na ten moment, kdy si řeknu, že dokážu zase nekoho milovat. Kdy si uvědomím, že někoho miluju. Protože se snažím, ale ten pocit už nepřichází, jakoby odešel společně s tebou. Ta možnost, ta naděje, ukradl si mi lásku. Já ji teď marně hledám. Chci milovat. Chci byt milovaná. Vím, že okolo mne je někdo, kdo by mě dokázal milovat, jenže já to nedokážu. Tak moc bych chtěla. Ze zacatku je to krásný a ja si rikam, že by z toho mohlo byt neco vic. Pak se něco víc stane a ja si uvědomím, že to není ono. Vracím se, vracím se myšlenkami k tobě. A proč jsem tě videla zrovna ted? Kdyz jsem si začínala myslet, ze dokážu mit rada i nekoho jiného, než tebe, tak se zjevíš. A tvaris se tak chladně, bez zájmu a přitom cítím, že ti to není uplne ukradené. Do hajzlu proč

Nevím, co se stalo. Kde se ve mně udala ta změna, ALE. Byla jsem do tebe zakoukaná. Takový to typický, o můj bože, já ho miluju. Už z prvního dojmu. Jenže jak tě poznávám, mění se to. Mění se to na něco úplně jinyho.

Začínám tě mít ráda, ale tak nějak jinak.

Začíná mi na tobě záležet. Mám o tebe starost. Chci, abys byl šťastný. Vážím si tě. Vážím si tvé přítomnosti. Je mi s tebou tak dobře, až z toho mám strach. Chci ti pomáhat, SE VŠÍM! Chci, aby ses měl dobře.

Ukolebavka

Je půlnoc a já bych měla spát. Budík mi bude zvonit za pět hodin. Obětuji svůj spánek pro tebe. Pro to, abych tě teď mohla povzbudit, když si nejsi jistý, když se bojíš ohledně školy.

Chtěla bych tě obejmout a říct ti, že to všechno můžeš zvládnout. Že v tebe věřím. Být tu pro tebe.

Chtěla bych teď ležet vedle tebe a být ti oporou.

Dát ti pusu na čelo a jit s čistým srdcem spát

Nechci to pokazit

Nechápu. Pár měsíců zpět jsem nevěděla ani kdo jsi. A teď? Znamenáš pro mě tolik.

Máš vliv na mou náladu, máš vliv na to, jaký budu mít den.

Třesou se mi kolena, když tě vidím. Ale zároveň se s tebou cítím tak přirozeně.

Nejde to popsat. Cítíš to taky?

Když se podíveš do mých očí, co vidíš? Když se usměju, co to s tebou dělá?

Když jsi blízko mě a já cítím tvou vůni, jediná věc, kterou chci udělat je tě políbit a pořádně obejmout.

Po včerejším, silvestrovském programu na ČT 1 jsem si potvrdila, že jsem celkem na starší ženy. Mohly by být moje mámy a babičky :’) I’m sorry mom, dad.

Takže, strašně moc bych si přála vidět pohádku kde pár zamilovaných bude tvořen buď dvěma muži, nebo dvěma ženami.

Protože, takoví dva princové, králové, nebo kuchař a princ a spoustu jiných kombinací, by bylo něco skvělého. Stejně tak i s druhým pohlavím. Taková lučišnice a princezna.

kamaráde…. nějak se tu oteplilo

A taky jsem dost přesycená heterosexuálních páru. A neříkej že ty ne.

Poslouchejte mé návrhy herců, ✨ které bych chtěla aby se zhostili těchto rolí.

(když vás někdo ještě napadne klidně se podělte )

Ehm, ehm…

Jan Cina a Daniel Krejčík

Marek Adamczyk a Zdeněk Piškula

(here we go again)

Josef Trojan a Adam Mišík

(budu dodávat další průběhem časů )

Ondřej G. Brzobohatý a Vojtěch Dyk ❤️❤️❤️

Marek Lambora a Vojta Kotek ❤️

Petr Lněnička a Matouš Ruml

Hele Český čumbrle, proč se nebavíme o miniseriích jako Herec, Rédl a filmech jako Šarlatán, O otci a tenhle rok vycházejícím filmu, Kam motýli nelétají, který lehce navazuje na krátký film O otci? Při tom to jsou české, homosexuální, kinematografické počiny.

Hmmm?

Tuhle myšlenku už mám chvíli v hlavě:

Alternativní vesmír kde Geralt je stále zaklínač ale Jaskier, (Julián) je krysař.

Jaskier zpívá: “…v pekle musí plááÁt.”

Uriáš sedící s Petronelem v krčmě:

Uriáš: Na to se těším.

Petronel: Na co se těšíš? *ptá se poněkud zmaten*

Uriáš: No, na to až bude v pekle plááát. *falešně zaskřehotá*

Petronel: Můžeš mi pro kristovi rány, omlouvám se Pane Bože, vysvětlit o čem to mluvíš ty… pekelníku pekelná?

Uriáš: Klid, Anděli. *pousměje se na Petronela* Copak ty nevíš o kom tenhle mladík zpívá?

Petronel: Ne to vážně netuším a už mě to tady přestává bavit. Je tu zakouřeno, smrad *rozhlíží se a spatří šenkýřku jak velmi, ale velmi okatě až tělesně laškuje s jedním mužem* SODOMA GOMORA Uriášiiii. Sodoma Gomora…

Uriáš: Nech si tu sodomu gomoru anděli, my dva *ukáže nejdřív na sebe a pak na anděla* jsme dělali už horší věci. Na tvé poměry.

Petronel: Ale, aleee to se nepočítá. To není to samý Uriáši. *červená se až na pr…. pravdě boží* A vůbec, co jsi to plácal za hlouposti?

Uriáš: *pobaveně se zadívá na svého nebeského přítele* Tak tenhle mladík zpívá o někom, na koho, už dlouhá léta, mám políčeno.

Petronel: Jak jako “MÁM” Snad. MY. Teda VY. Jako peklo.

Uriáš: Ale, ale Petroneli, tady nám někdo žárlí. A možná bys měl. Ten o kom mluvím, je opravdu pohledný. Statná postava, svaly kam se podíváš, dlouhé, blonďaté vlasy. A zmínil jsem jeho oči? Měl bys je vi…

*Petronel ho přeruší*

Petronel: Tak to by stačilo pekelníku. Chápu, chápu. Jste pro sebe jako stvoření. Já tu nemusím vlastně ani být. *Zvedá se, odhodlán odejít, ale Uriáš ho opět stáhne na lavici, tentokrát blíž k sobě*

Uriáš: Ale notak, matlo. Přece by ses nezlobil. Já tě jen tak škádlím. A víš co se říká?

Petronel: To moc dobře vím. Ale já bych ti nejradši řekl něco jiného. Třeba, že s tím máš jít do pr..

Uriáš: No, no, no. Jsi anděl, anděli. Nebudeš si tu kazit tvrdě vydřenou reputaci.

*Petronel vypadá že by chtěl něco říct, ale nakonec se nechá nedobrovolně předběhnout Uriášem*

Uriáš: Ten, o kom bard zpívá je Zaklínač, vědmák. Má spoustu jmen. A taky spoustu času tady na zemi. Sice není nesmrtelný, Ale odhadl bych že ještě několik desítek, možná stovek let, se do posmrtného života nepodívá. A tenhle “vědmák mu zlomil srdce. *nakloní hlavu směrem k bardovi*

*Z Petronela vyprchal veškerý vztek a zklamání. Vše bylo nahrazeno čistou zvědavostí*

Petronel: A ten zaklínač, jak jsi říkal. Miluje ho nazpátek?

Uriáš: Ano, ale bude ještě chvilku trvat než to ti dva dají do kupy, jako my.

Petronel: *chvíli mlčí, jelikož mu došla slova, nejraději by se s Uriášem dál popichoval třeba až do soudného dne, ale místo toho vstane a položí dlaň na Uriášovo rameno*

Petronel: A co kdybychom těm dvěma pomohli dát to do kupy o něco dřív?

Uriáš: Takhle se mi líbíš anděli. Ale jako teď hned?

Petronel: Ráno je moudřejší večera, ale už mi tady vadí ten smrad. Ty jsi na to zvyklý tam od vás zespoda, ale já? Já budu potřebovat nejméně hodinovou koupel.

*to už se zvedá i Uriáš a oba jinosvětníci nechávají barda za zády, však oni to už nějak vyřeší*

Uriáš: Tak to se přidám, ty můj matlo.

Když píšu něco v angličtině, tak je to ok. Sice nejsem v anglickém jazyce mistr. Spíš pod, pod, podmistr, ale je to v pořádku a lidé pochopí co básník myslí…

…Ale když píšu v češtině prožívám takové silné, obrozenecké orgasmy.

“necejtím se úplně dobře, pane Starku.”

- já, poté, co jsem spolkl celej bonpar

jo, jasně, RuPaulovy autozávody maj všechno - vtip, drama, módu. ale všichni víme, že pravej talent se pozná teprv podle toho, jak lipsyncujete Saxánu.

i wanted HIS funeral, not a funeral full of HIM