#what ive done

LIVE

Jaskier zpívá: “…v pekle musí plááÁt.”

Uriáš sedící s Petronelem v krčmě:

Uriáš: Na to se těším.

Petronel: Na co se těšíš? *ptá se poněkud zmaten*

Uriáš: No, na to až bude v pekle plááát. *falešně zaskřehotá*

Petronel: Můžeš mi pro kristovi rány, omlouvám se Pane Bože, vysvětlit o čem to mluvíš ty… pekelníku pekelná?

Uriáš: Klid, Anděli. *pousměje se na Petronela* Copak ty nevíš o kom tenhle mladík zpívá?

Petronel: Ne to vážně netuším a už mě to tady přestává bavit. Je tu zakouřeno, smrad *rozhlíží se a spatří šenkýřku jak velmi, ale velmi okatě až tělesně laškuje s jedním mužem* SODOMA GOMORA Uriášiiii. Sodoma Gomora…

Uriáš: Nech si tu sodomu gomoru anděli, my dva *ukáže nejdřív na sebe a pak na anděla* jsme dělali už horší věci. Na tvé poměry.

Petronel: Ale, aleee to se nepočítá. To není to samý Uriáši. *červená se až na pr…. pravdě boží* A vůbec, co jsi to plácal za hlouposti?

Uriáš: *pobaveně se zadívá na svého nebeského přítele* Tak tenhle mladík zpívá o někom, na koho, už dlouhá léta, mám políčeno.

Petronel: Jak jako “MÁM” Snad. MY. Teda VY. Jako peklo.

Uriáš: Ale, ale Petroneli, tady nám někdo žárlí. A možná bys měl. Ten o kom mluvím, je opravdu pohledný. Statná postava, svaly kam se podíváš, dlouhé, blonďaté vlasy. A zmínil jsem jeho oči? Měl bys je vi…

*Petronel ho přeruší*

Petronel: Tak to by stačilo pekelníku. Chápu, chápu. Jste pro sebe jako stvoření. Já tu nemusím vlastně ani být. *Zvedá se, odhodlán odejít, ale Uriáš ho opět stáhne na lavici, tentokrát blíž k sobě*

Uriáš: Ale notak, matlo. Přece by ses nezlobil. Já tě jen tak škádlím. A víš co se říká?

Petronel: To moc dobře vím. Ale já bych ti nejradši řekl něco jiného. Třeba, že s tím máš jít do pr..

Uriáš: No, no, no. Jsi anděl, anděli. Nebudeš si tu kazit tvrdě vydřenou reputaci.

*Petronel vypadá že by chtěl něco říct, ale nakonec se nechá nedobrovolně předběhnout Uriášem*

Uriáš: Ten, o kom bard zpívá je Zaklínač, vědmák. Má spoustu jmen. A taky spoustu času tady na zemi. Sice není nesmrtelný, Ale odhadl bych že ještě několik desítek, možná stovek let, se do posmrtného života nepodívá. A tenhle “vědmák mu zlomil srdce. *nakloní hlavu směrem k bardovi*

*Z Petronela vyprchal veškerý vztek a zklamání. Vše bylo nahrazeno čistou zvědavostí*

Petronel: A ten zaklínač, jak jsi říkal. Miluje ho nazpátek?

Uriáš: Ano, ale bude ještě chvilku trvat než to ti dva dají do kupy, jako my.

Petronel: *chvíli mlčí, jelikož mu došla slova, nejraději by se s Uriášem dál popichoval třeba až do soudného dne, ale místo toho vstane a položí dlaň na Uriášovo rameno*

Petronel: A co kdybychom těm dvěma pomohli dát to do kupy o něco dřív?

Uriáš: Takhle se mi líbíš anděli. Ale jako teď hned?

Petronel: Ráno je moudřejší večera, ale už mi tady vadí ten smrad. Ty jsi na to zvyklý tam od vás zespoda, ale já? Já budu potřebovat nejméně hodinovou koupel.

*to už se zvedá i Uriáš a oba jinosvětníci nechávají barda za zády, však oni to už nějak vyřeší*

Uriáš: Tak to se přidám, ty můj matlo.