Ďábel nemá rohy ani kopyta, ďábel je drobná paní s tichým hláskem, která nám 4 hodiny bez přestávky přednáší z béžové prezentace plné textu o velikosti 10 pixelových bodů.
Jsem ta, která vidí v lidech něco víc. Zajímá mě jejich duše. Poznám, že nosí masky a chci jit hloub do jejich nitra. Odkryt to tajemství. Je fajn zjistit, že nikdo nejsme dokonalý a každy máme v sobě ukrytou tu druhou stránku.
Najednou stránku, ale možná, v některých lidech se snažím zbytečně. Hledat skryté významy, který tam nejsou. A myslím si, že všichni jsme hodné, citlivé duše, protože cítit pocity, mít emoce. To je lidské. Jen někteří z nás je umějí lépe skrývat. A o tom to je.
Ten moment, kdyz si stal naproti me. Koukal ses mi do očích a ja do těch tvých. Byl jsi tak blízko. První myšlenka, která mi prolítla hlavou byla, že tě chci políbit. Hrozně moc. Pevně tě obejmout a cítit, že je všechno v pořádku.
Tenhle moment trval chvíli, ale zanechal ve mně něco,, zanechal ve mně naději, že je to oboustranný.
Byli jsme už tolikrát zraněni. Tolikrát zklamání, že kolem sebe stavíme zdi. Ocelové zdi. Aby nikdo další nemohl ranit naše kamenné srdce. Uvnitř jsme citliví. Uvnitř nas to trápí. Ale nemůžeme to dat najevo. Nemůžeme dát najevo zranitelnost. Zranitelnost. Je tak špatná? Vždyť je to základní projev lidskosti. Stejně jako láska, tak proč už se to dneska tolik nehodí? Proč chceme být chladnými? Stavame se roboty. Nezajímají nás pocity druhých, protože ostatní se nestarali o ty naše. Pořad si něco vracíme, naschvály na denním pořádku. Ubližujeme těm, které milujeme. Jen proto, aby oni nemohli nás ranit jako první, zraníme je my , hned na začátku.
Mám pochybnosti. Čekám na ten moment, kdy si řeknu, že dokážu zase nekoho milovat. Kdy si uvědomím, že někoho miluju. Protože se snažím, ale ten pocit už nepřichází, jakoby odešel společně s tebou. Ta možnost, ta naděje, ukradl si mi lásku. Já ji teď marně hledám. Chci milovat. Chci byt milovaná. Vím, že okolo mne je někdo, kdo by mě dokázal milovat, jenže já to nedokážu. Tak moc bych chtěla. Ze zacatku je to krásný a ja si rikam, že by z toho mohlo byt neco vic. Pak se něco víc stane a ja si uvědomím, že to není ono. Vracím se, vracím se myšlenkami k tobě. A proč jsem tě videla zrovna ted? Kdyz jsem si začínala myslet, ze dokážu mit rada i nekoho jiného, než tebe, tak se zjevíš. A tvaris se tak chladně, bez zájmu a přitom cítím, že ti to není uplne ukradené. Do hajzlu proč
To je právě ono. Proto ten podmiňovací způsob. Proto to “bych”.
Protože přestože infp má v sobě tu crazy™ část, jste taky většinou velmi insecure ohledně pozornosti jiných lidí. Infp lidé by si chtěli hodit, ale nikdy většinou to neudělají.
(samozřejmě jedině všechnu lásku infp, máte celé moje srdce, ale… it is what it is :))
@treba-neco-napise KDE JE MOJE FANFIKCE??!! POTŘEBUJI SVOJI DÁVKU AAAAAAAAAAAA
op, fanfikce je ve výrobě. a za to, že se takhle drze ozýváš na veřejnosti ti asi fakt pošlu nějakou část, na kterou jsem fakt pyšnej. ozvi se na messengeru, něco ti podstrčím :)
Držela jsem to v sobě dlouho. Mlčela jsem a dusila to v sobě - ale dnes, dnes vypustím Krakena.
Kdo z vás neví, o co se jedná (což asi nebude vědět skoro nikdo): Mateřská.com byla doména party zpěvaček/matek, které se jinak dají taky najít pod jménem Yellow Sisters. Dělaly - a snad pořád ještě dělají - převážně hudbu pro děti. Přesto ale v dávnověku vzniklo i pár hitů rozhodně ne pro děti, jejichž peakem je, dle mého skromného úsudku, tenhle počin.
S kamarády jsme v rámci hluboké filozofické debaty došli k závěru, že Libuše by v dnešní době byla VSCO girl, Kazi alt čarodějka z Tiktoku a Teta členka kultu a jedla by zásadně jednom proso a kořínky.
Čumblr komunita má jednu strašně prapodivnou vlastnost. Automaticky očekávám, že tu všem okolo bude tak podobně jako mně, jak si tu tak hezky hovíme a přitakáváme - a pak se někdo vytasí s nějakým naprosto absurdním věkem. Tobě je čtrnáct? Kamaráde, hochu, mládežníku, sire - co tu proboha děláte? Běžte si ven čutat s mičudou a dělat nepřístojný brajgl, toto je místo pro věkem sešlejší kmety!
A pak tu máme druhou stranu mince, kdy někdo jen tak mimochodem zmíní, že už mu táhne na třicet.
Pardon, ctěná osobo, dovolte mi vyjádřit svůj upřímný údiv - vy víte, jak používat internet? A jak jste se sem, u všech rohatých, prosím, dostal?
Pravidla: tag 9 (ish) people you want to get to know better
Děkuji mnohokráte @treba-neco-napise za tag! (Tvoje fanfíky naprosto miluju a každá interakce s tebou je čistá radost, takže býti tagnuta je pro mě velká pocta!!)
Tři lodě: Jenom tři? Ufff… tohle bude těžký! Ale aktuálně asi Blackbonnet (Stede Bonnet x Blackbeard), Soukoku (Chuuya Nakahara x Dazai osamu) a Amálka x Kordulka
Moje první loď vůbec: Gilan x Jenny z Hraničářova učně! Moji oblíbení a, bohudíky za ně, dokonce i kanonický endgame! (V tý době, kdy jsem v tom jela, jsem byla ještě malý pískle a anglicky jsem uměla jen co by se za nehet vešlo, takže fanfikce nebyly víceméně pražádné a já sama jsem si nic psát netroufla, ale těch fanartů, co vzniklo… jéje)
Poslední píseň: Blow (Kesha) - nesuďte mě, mohlo to dopadnout ještě daleko hůř! Byly i doby, kdy jsem ve smyčce celej den poslouchala Big and Chunky.
Poslední film: Dům U Zlatého úsvitu (zhlédnuto původně čistě z vědeckých důvodů, ale rozhodně doporučuju!)
Zrovna čtu: Dějiny výtvarného umění v kostce. Smutný to úděl maturanta.
Zrovna čučim na: Very Potter Musical. Už asi po osmé. Je to láska.
Zrovna konzumuju: Domácí matcha latté se sojovým mlíkem a čokoládový křupínky. Šmakuláda první třídy, jedině doporučuju!
Zrovna bych si dal: Moje ňamina je myslím naprosto postačující, ale jinak bych si dala kupříkladu medaili za to, že jsem dneska vážně splnila všechno, co jsem si předsevzala, že splním. :) *hrdě se plácá po rameni**ukazuje prostředníček všem svým psychickým nemocem**ladným krokem odtančí do západu slunce za doprovodu sladkobolně opojné melodie*
Český pohádky, který maj příchuť sladce horečnatýho snu
Čestná zmínka: film s Dádou Patrasovou o dívce, která spadla z oblohy a srazilo ji auto, takže je teď v nemocnici a učí se o dopravních předpisech. Tenhle film už se ségrou asi rok marně hledáme a dokonce jsme kvůli tomu madam Dádě i napsaly(!!!), ale vypadá to, že se po něm slehla zem. Jestli o něm naaaahodou něco víte - zaplatím orgánama za jakoukoliv informaci.
Toto obohacení jedině podporuji, naprosto validní!
Český pohádky, který maj příchuť sladce horečnatýho snu
Čestná zmínka: film s Dádou Patrasovou o dívce, která spadla z oblohy a srazilo ji auto, takže je teď v nemocnici a učí se o dopravních předpisech. Tenhle film už se ségrou asi rok marně hledáme a dokonce jsme kvůli tomu madam Dádě i napsaly(!!!), ale vypadá to, že se po něm slehla zem. Jestli o něm naaaahodou něco víte - zaplatím orgánama za jakoukoliv informaci.
